Neznám snad nikoho, komu by se nezdál občas nějaký sen. Krásné sny jsou nejlepší. Krásné sny mi připraví krásný vstup do nového dne. Ale....nepamatuju si je. To je trochu nefér. Sny jsou určitě nejen obrazem věcí prožitých, ale mohou pomáhat i těm budoucím. Proč si teda pamatuju jen ty, které mě probudí zpocenou, vytřeštěnou a rozcuchanou na max? Ráda bych popsala některý z těch báječných snů, ale nemám šanci. Proplíží se mou hlavou na polštáři a se šibalským mrknutím zmizí do nenávratna. No vlastně třeba jich ani nemusí být víc. Třeba je to jeden jediný sen. Dar pro hezčí den. Třeba ani není o ničem. Takový potvůrka žolík. Noční šašek. Ale je fajn, když se mezi tolika dny některý ožolíkuje. Horší jsou ty druhé. Ty ošklivé sny, které si samozřejmě pamatuju. A protože opakování je matka moudrosti, tyhle se opakují mnohokrát. Chodí za mnou v noci a odcházejí nad ránem spokojené, jak mi to zas nandaly.